Exponáty

Meč

Mečem se popravovalo v českých zemích. Kat se nazýval mistr ostrého meče. Popravčích mečem bylo opravdu hodně ale asi nejznámějším u nás byl Jan Mydlář, pražský kat, o kterém je kniha Paměti kata Mydláře. Tak jako sekera, meč patří neodmyslitelně ke katovi. Dalo by se říct, že meč je symbol kata, popravy a smrti. Mečem se prováděla dekapitace, smrt oddělením hlavy od těla. Meč je zvláštní svým tvarem, nemá totiž špici, jelikož není určen k boji. Někdy byly na hrotu také tři otvory. Uvádí se, že jsou to symboly svaté trojice, nebo že otvory mají zabránit nabroušení do špice. Otvory také zvyšují svist meče při stínání. Meč měl ostří dlouhé 80-100cm.
Technika setnutí mečem nebyla tak jako ve filmu, kdy kat dá meč nad hlavu a sekne. V tom případě by odsouzeného pouze zranil, neměl by švih. Odsouzený klečel, nebo seděl a hlavu měl předkloněnou. Kat roztočil meč nad hlavou, aby získal potřebnou rotaci a rychlost a poté seknul. Jen tak mohla být hlava oddělena od těla a stejně se to vždy nepovedlo. Poprava mečem, byla výsadou šlechty. Prostý lid byl většinou oběšen, nebo popraven jiným způsobem. Poprava mečem byla velmi náročná, neboť oddělit hlavu od těla vyžadovalo sílu a zručnost. Pokud se kat netrefil, odsouzený umíral ve velkých bolestech a utrpení.
Asi nejznámější poprava u nás, je poprava 27 českých pánů roku 1621, na staroměstském náměstí. Popravu prováděl Jan Mydlář. Trvala pět hodin a kat během poravy zničil čtyři meče. Podle dochovaných informací byl Mydlář tak unaven, že popravu sotva dokončil. Poprava mečem, byla jedna z nejmilosrdnějších, neboť byla rychlá. Zajímavostí je, že pokud se poprava nepovedla, přihlížející dav mnohdy rozvášněním a zlobou, kata někdy i s jeho manželkou, za tuto nepovedenou popravu usmrtil.
Každá poprava byla velká událost a podívaná a vždy se sešlo velké množství zvědavců, tak jako dnes na fotbal, nebo jinou sportovní činnost. Kat byl poměrně bohatý člověk, neboť každý výkon popravy, nebo mučení, byl poměrně dobře honorován. Byl ale jako "nečistý" člověk vyčleněn ze společnosti, v hospodě seděl sám, v kostele měl svoji lavici, bydlel za městem, do města musel vstupovat jinou branou, nikdo se s ním nesměl stýkat. Podat ruku katovi znamenalo znečištění a doživotní cejch. I přesto byl kat vyhledáván, převážne v noci, pro své léčitelské schopnosti a znalost anatomie.
Za zmínku stojí, že doba se moc nezměnila, neboť už tehdy Staré Město pražské Mydlářovi dlužilo značnou sumu za jeho služby a on musel upomínkami neustále žádat o doplacení dluhu. Meč na fotografii je součástí naší sbírky.

Exponáty

ukázky exponátů, které naleznete v našem muzeu

Stolička pro čarodějnice

Dřevěná stolička, která je opatřená hřeby a oky pro připoutání.

Osoba obviněná z čarodějnictví, byla nahá posazena a připoutána na tuto stoličku. Záleželo na vykonavateli, zda to bylo několik hodin, nebo dní. Poté byla obviněná osoba teprve předvedena k výslechu a k tortuře. Tento typ mučicího nástroje byl převážně používán při obvinění z čarodějnictví. Existovalo více variant takových stoliček a židlí s hroty. Nejednalo se o zařízení s vážnými následky. Nedocházelo k velkému krvácení, nicméně mučení bylo bolestivé a psychologický moment při pohledu na hroty mnohdy donutil obviněného k přiznání.

Často při poranění o hrot docházelo k přenosu infekcí, které mohly způsobit nemoc, popř. smrt.

Pila

Smrt řezáním pilou patří asi k nejhorším a nejbolestivějším způsobům mučení a popravy.
Tento způsob byl snadno proveditelný pro svou jednoduchost, nenáročnost a dostupnost pily, která byla v každé domácnosti a nebylo nutné vozit nebo vyrábět složité zařízení.
Také jako odstrašující příklad působil velmi silně.
Oběť byla řezána dvěma způsoby. Zavěšením za nohy hlavou dolů, nebo hlavou nahoru. Ve druhém případě nastala smrt rychle, v prvním případě se jednalo o hrůzný způsob popravy. Odsouzený byl rozřezáván od rozkroku při plném vědomí na dvě půlky, jako když se porcuje o zabíjačce prase. Zavěšením hlavou dolů bylo zajištěno, že mozek má dostatečný přísun krve po celou dobu, tudíž je stále při vědomí a umíral v podstatě, až když byla řezána hlava.

Pro větší utrpení mohlo být tělo rozříznuto pouze k břišní části a odsouzený ponechán zavěšený v této pozici, dokud nezemře, což mohlo trvat několik hodin.

Maska hádavých

Maska, uzda, nebo také ohlávka hádavých, byla převážně určena pro hádavé a pomlouvačné ženy, nebo pro ty, které nadávaly v kostele atd. Maska měla za účel umlčet takovou osobu. Maska byla vybavena výstupkem, který byl v ústech a tlačil jazyk dolů, čímž bylo zabráněno mluvit.
Masky byly různých druhů a tvarů. Některé mohly být vybaveny rolničkami, nebo zvonkem, aby na sebe odsouzená upozornila při chůzi.
Jednalo se o mírnější druh trestu, který měl dotyčnou osobu víceméně zesměšnit. Maska mohla být nošena několik hodin, nebo dní. Podle toho, jak často se přestupek opakoval.
Nástroj, který by zcela jistě našel uplatnění i dnes.

Zuřící býk

Pozoruhodný mučicí nástroj, který by se dal s nadsázkou považovat za vrchol techniky a designu v nástrojích na mučení. Jedná se v podstatě o obyčejnou troubu na pečení lidí.
Tohoto býka vyrobil z bronzu Perillos z Atén, pro vládce a tyrana Phalarise, který vládnul na Sicílii v období 570-554 před naším letopočtem. Do býka byl uzavřen odsouzený, pod býkem se zatopilo a dotyčný se uvnitř upekl v krutých bolestech. Býk byl vyroben tak, že uvnitř byla soustava trubek, která vedla do nozder býka a nebyl slyšet křik umírajícího ale jen podivné zvuky, jako když řve rozzuřený býk. Odtud tedy název zuřící býk.

Při předvádění býka Perillos vlezl dovnitř, aby ukázal vládci, jak vynález funguje. Ten jej nechal uvnitř zavřít, přikázal pod býkem zatopit a Perilla upéct. Poté prohlásil, že nemůže být větší čest, než že si mohl vynálezce sám býka vyzkoušet. Údajně tak učinil, aby nemusel za býka zaplatit.
Poprava tímto býkem byla prý velmi populární a podle dochovaných záznamů býka používal ještě římský císař Diocletianus, který vládnul v r. 284-305 n.l.

Tento mučicí nástroj se nedochoval, jelikož byl vyroben z bronzu a tato surovina byla vzácná v každém období, tudíž došlo pravděpodobně k přetavení ať už na zbraně nebo k jinému účelu. Tento nástroj je často používán v historických filmech.

Copyright © 2017 historické výstavy - všechna práva vyhrazena
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků, fotografií či jiného obsahu je bez předcházejícího písemného souhlasu zakázáno.